Thajský ridgeback - historie
Thajský ridgeback je plemeno opředené záhadami a legendami, podobně jako Thajsko samo.
Je nejasné, zda byli psi s ridgem na zádech přivezeni mořeplavci z Jihovýchodní Asie, kde existovalo plemeno Phu Quoc (menší pes, než Thajský ridgeback a s jiným zbarvením), nebo zda obchodníci s otroky dovezli psy s ridgem z Afriky do Thajska a později do Indie. V tropických oblastech Thajska žijí dodnes psi Šenzi, kteří mají mnoho společných vlastností a znaků.
Jsou většinou středně velcí, mají velmi krátkou srst, výrazně velké uši a zatočený nebo šavlovitě nesený ocas. Jsou velmi plaší, avšak na druhou stranu hodně zvědaví, disponující skutečně vysokou inteligencí a těžkou ovladatelností. Tyto vlastnosti jsou tak silně zakořeněny v jejich povaze, že ani nekolikatýdenní štěně nelze převychovat.
Někteří jsou v dnešní době uznáni mezinárodně, např. Basenji, Rhodéský ridgeback a Thajský ridgeback, dalším hrozí dokonce i vyhynutí.
I když je původ thajského ridgebacka nejasný, jisté je, že jde o velmi staré, možná o jedno z nejstarších a nejpůvodnějších plemen vůbec. Zatím však nikdo není schopen doložit jeho skutečný původ a stáří. To se prokazatelně odhaduje na minimálně 400 let. Již v 360 let starých thajských rukopisech bylo toto plemeno detailně popsáno. Thajský ridgeback - tisíce let staré plemeno Jedná se o domorodé plemeno a jeho kořeny sahají na východ Thajska. V této části Thajska žili převážně chudí lidé, z toho důvodu byla tato rozsáhlá oblast Thajska držena dlouho v izolaci a to zabránilo křížení thajského ridgebacka s jinými plemeny psů. Proto je Thajský ridgeback bezesporu původním plemenem.
Psi, kteří byli vyobrazeni na kresbách v thajských jeskyních, byli velmi podobní tomuto plemeni. Tyto kresby jsou více než 3000 let staré. Rovněž v sousední Kambodži byly nalezeny 1000 let staré jeskyně, na jejichž stěnách jsou vyobrazeni psi s ridgem. Pes byl původně chován k několika účelům. Jako hlídací pes hlídal dům, když jeho rodina pracovala na poli.
Lovecký pud uplatnil doma, kde lovil krysy, hady a jiné škůdce, dokonce byl i používán k tahání menších vozíků s nákladem, nebo jejich průvodcem jako hlídač. Smečka psů dokázala ulovit králíky, zajíce, nebo dokonce mladého kance, či srnku. Silnější jedinci dokázali takto lovit samostatně. Na rozdíl od rhodéského ridgebacka, který svou kořist hnal k lovci, thajský ridgeback svou kořist ihned zabíjel s dravostí a přesností kočkovité šelmy. Postupoval takticky a v lovu byl velmi úspěšný.
Místní obyvatelé, žijící především v odlehlých částech Thajska, říkají thajskému ridgebackovi dodnes velmi příznačně, pes domácí. Kolem roku 1975 začali thajští chovatelé vyvíjet velké úsilí na záchranu tohoto původního plemene a výsledkem jejich práce se stalo uznání plemene ve standardy F.C.I. Existuje už jen velmi málo takto čistých plemen, jako je právě Thajský ridgeback.